ÚSTÍ NAD ORLICÍ/ANCONA – Až do italské Ancony se vypravila pětičlenná delegace ústecké Střední školy uměleckoprůmyslové. Dvojice pedagogů a tři studenti se účastnili dalšího pracovního setkání v rámci projektu Commenius. Spolupráce osmi škol napříč celou Evropou nese název Espuma a jejím cílem je výroba funkčního přístroje na dávkování pěnových hmot.

Velký pokrok

„Výsledkem by měl být dávkovací stroj na pěnu pro gastronomické účely. Jedná se o to, že v současné gastronomii se určitá část pokrmu, například omáčka nebo zelenina, přemění na skupenství pěny a vypění se jí potom část jídla na talíři. Celé to potom vypadá jinak a jídlu se tím dá současnější vzhled a netradiční charakter. Pění se pochopitelně také nápoje,“ vysvětluje Bohuslav Špaček z pedagogického sboru SŠUP, který se 16. – 19. října dvojice pracovních „meetingů“ účastnil.

Přiznává, že se dlouhodobá spolupráce neobejde bez problémů už jen z důvodu, že výsledný stroj nepatří do kategorie jednoduchých. „Každá ze zemí má svůj určitý dílčí problém a na nás pak je shromáždit všechny informace a upozorňovat na kolize, ke kterým dochází s navrhnutým vnějším designem. Je přirozené, že vše se rodí postupně, a celý projekt by měl končit výrobou jednoho funkčního prototypu v dubnu příštího roku,“ dodává vyučující uměleckých předmětů.

Mladý design

Zajímavostí je, podobu dávkovacího stroje navrhuje Jakub Brokl, student teprve 2. ročníku oboru Tvarový a grafický design obalů. Společně s ním odcestovali do Ancony také Tereza Janáková a Petr Břenek z maturitního ročníku, kteří mají na starost design doprovodné kuchařky. „Kniha receptů, která vzniká s projektem, představí každou z účastnických zemí a bude obsahovat několik pro ni typických receptů s použitou pěnou,“ doplňuje Bohuslav Špaček.

Pro samotné studenty je výlet do Itálie i dalších zemí zapojených do projektu Espuma příjemným zpestřením školního roku. Získané zkušenosti se jim navíc mohou hodit. „Zaprvé je třeba zmínit, že tato schůze byla určitě tou nepřínosnější v projektu,“ bilancuje maturant Petr Břenek a pár měsíců před zkouškou dospělosti dodává: „Bylo to pro mě smutné vidět účastníky naposledy, ale jsem rád, že jsem mohl být součástí projektu.“

Mgr. Jan Pokorný